Jak poznat non toxic kosmetiku: Váš průvodce bezpečným výběrem

Najít kosmetiku, která je opravdu bezpečná a nedělá paseku na vaší kůži ani planetě, občas připomíná detektivku. Výrobci se předhánějí v claimu „natural“, „bio“ nebo „bez chemie“, ale často je za tím víc marketingu než skutečné změny ve složení. V kosmetice totiž pořád narážíme na látky, které umí pokožce pěkně zavařit – ať už jde o alergie, podráždění, nebo dlouhodobé efekty.

Narovinu, nikdo nechce chodit s lupou po drogerii. Co ale vážně funguje: začít si všímat složení a věnovat chvilku tomu, co si dáváte na obličej či tělo. I zdánlivě nevinný krém může obsahovat složky, které se někde za „parfum“ nebo „PEG-xx“ schovají. Zorientovat se v tom není tak těžké, jak to zní – výrazy jako parabeny, ftaláty nebo sulfáty dnes nejsou cizí už skoro nikomu, jen je potřeba vědět, kde je hledat a co znamenají.

Nenechte se zmást cenou nebo obalem. Non toxic kosmetika za pár korun nebo v minimalistickém balení může být pro vás stokrát lepší volba než luxusní flaška plná aromatizovaných chemikálií. Důležité není nálepka „přírodní“, ale hlavně transparentnost výrobce a to, jaké látky se do produktu opravdu dávají.

• Co vlastně znamená non toxic v kosmetice
• Proč složení není jen pro chemiky
• Nejčastější škodlivé látky a jak je najít
• Na co si dát pozor u „přírodní“ kosmetiky
• Jak rozluštit etikety a certifikace
• Praktické rady pro každodenní výběr

Co vlastně znamená non toxic v kosmetice

Termín „non toxic“ v kosmetice není žádný oficiální certifikát nebo zákonná definice. Prostě označuje produkty, u kterých byste neměli čekat žádné rizikové, škodlivé nebo sporné látky. Výrobci tím chtějí říct, že tahle kosmetika nezatěžuje vaši pleť ani zdraví, dlouhodobě není spojovaná s alergiemi, hormonální nerovnováhou ani podrážděním.

Žádný produkt ale není stoprocentně „bez chemie“ – i voda je chemická látka. Důležité je, že non toxic kosmetika vypadává ze hry složky známé svým negativním dopadem, hlavně při dlouhodobém používání. Například syntetické konzervanty jako parabeny, silikony, ropné deriváty nebo ftaláty.

„Non toxic není jen trend, ale reakce na časté opakování problémů u složek typu parabeny či formaldehydy. Povědomí o rizicích roste, a tím i tlak na průhlednost ve složení,“ shrnuje PharmDr. Lucie Kotlářová z České farmaceutické společnosti.

Pro lepší přehled, co non toxic kosmetika obvykle neobsahuje, mrkněte na základní rozdíly:

Neznamená to ale, že „non toxic“ = jenom přírodní. Spousta přírodních látek může být dráždivá nebo alergenní (třeba některé esenciální oleje). Hlavní pointa je vyhnout se složkám, o kterých je dnes díky studiím a praxi jasné, že tělu i prostředí spíš škodí. Slabší pleť a citlivci ten rozdíl prostě poznají.

Největší posun je v tom, že díky non toxic kosmetice už nejste odkázaní jen na malý výběr eko značek. Tlak na bezpečné složení teď řeší i běžné drogerie. Takže když non toxic kosmetika přeskočí přes regály i do supermarketu, máte šanci vybírat bez větších obav každý den.

Proč složení není jen pro chemiky

Kdysi se říkalo, že složení na obalu je hlavně pro vědce v bílém plášti. Dneska už to neplatí. Vyznat se aspoň v základních pojmech je hodně užitečné i pro běžného člověka. Nejde o žádnou vědu, jen prostě potřebujete vědět, co běžné názvy znamenají a proč na ně koukat. Nepotřebujete k tomu doktorát, stačí se rychle zorientovat v pár pravidlech a slovíčkách.

Když se naučíte číst seznam ingrediencí (INCI), získáte mnohem větší kontrolu. Top pozornost si zaslouží první tři až pět položek – bývá jich tam nejvíc. To, co je napsané na začátku, tvoří základ produktu. Když hledáte non toxic kosmetika, koukejte právě na prvních pár řádků.

• Přírodní oleje – většinou poznáte podle latinských názvů (např. "Olea Europaea Oil" = olivový olej).
• Alkohol – někdy je fajn, někdy vysušuje, v INCI často jako "Alcohol Denat" nebo "Ethanol".
• Silikony, parabeny, sulfáty – poznáte podle zakončení jako "-cone", "-paraben", nebo "Sodium Laureth Sulfate".
• Parfemace – pod "Parfum" nebo jiné parfémy, které se můžou schovávat pod různými názvy.
• Barviva – většinou za kódem "CI" a číslem.

Studie Státního zdravotního ústavu v roce 2023 ukázala, že až 21 % testovaných kosmetických výrobků obsahovalo látky označené jako potenciálně škodlivé. Přehled ukazuje jednoduchá tabulka:

Když víte, co v INCI hledat (a nebojte, nikdo si neosvojí všechno najednou), ušetříte si spoustu potíží. Nebojte se na výrobce ptát nebo si složení ověřovat v mobilních aplikacích (například Yuka, INCI Beauty nebo Think Dirty). Tak se člověk rychle naučí rozeznat rozdíl mezi skutečně šetrnou a průměrnou drogerií.

Nejčastější škodlivé látky a jak je najít

Když člověk pročítá složení kosmetiky, může mít pocit, že potřebuje diplom z chemie. Pravda je, že většinu nejproblémovějších látek najdete pod konkrétními názvy, na které se vyplatí zaměřit. Některé z nich mají špatnou pověst, protože dráždí pokožku, mohou alergizovat nebo se podezřívá, že mají vliv na hormonální systém. Tady je seznam těch, které napříč testy a zkušenostmi stojí za zvýšenou pozornost:

• Parabeny (methylparaben, propylparaben, butylparaben…) – Používají se jako konzervanty. Mluví se o jejich možném vlivu na hormony. Najdete je hlavně v krémech, šamponech a dekorativní kosmetice.
• Sulfáty (Sodium Lauryl Sulfate, SLS, Sodium Laureth Sulfate, SLES) – Dělají pěnu, ale taky vysušují a můžou dráždit kůži, hlavně pokud ji máte citlivou. Jsou často v šamponech, sprchových gelech a pastách na zuby.
• Ftaláty (nejčastěji se schovávají pod slovíčkem "parfum") – Látky používané jako změkčovadla, ale hlavně kvůli stabilitě vůně. Patří mezi nejvíc sledované chemikálie kvůli možným účinkům na hormony.
• Formaldehyd a uvolňovače formaldehydu (DMDM hydantoin, imidazolidinyl urea, diazolidinyl urea…) – V kosmetice slouží jako konzervant, ale formaldehyd je podezříván z karcinogenních účinků.
• Minerální oleje (Paraffinum Liquidum, Mineral Oil, Petrolatum) – Jsou sice povolené, ale často zanášejí póry a pro citlivou kůži jsou zbytečnou zátěží.
• Syntetické vůně a barviva (Fragrance, Color/CI…) – Stačí i malá koncentrace a alergická reakce je na světě. Výrobci většinou přesně neuvádí, co směs obsahuje.

Teď k tomu, jak škodlivé látky ve non toxic kosmetika poznat:

• Koukněte na složení – v češtině tam většinou není, hledejte tedy anglické nebo chemické názvy z výše uvedeného seznamu.
• Pokud je něco podezřele zkrácené (třeba PEG-xx), zkuste si výraz rychle vygooglit. Pomáhají i aplikace na čtení INCI jako Yuka nebo Ingred.
• Parfemace a barvy bývají označené neurčitě (parfum, fragrance, CI plus číslo) – pokud máte citlivou kůži nebo alergii, radši sáhněte po neparfémované variantě.
• Pokud si nevíte rady, existují online databáze, kde jednoduše podle názvu produktu zjistíte rizikovost složení včetně konkrétních hodnocení (například EWG Skin Deep).

Nenechte se nachytat na „zelený“ obal nebo eko-nápisy. Vždy je nejlepší spolehnout se na složení na zadní straně. Časem zjistíte, že se v těch několika základních názvech orientujete levou zadní.

Na co si dát pozor u „přírodní“ kosmetiky

Přírodní kosmetika zní lákavě – méně chemie, víc rostlin a všechno bezpečné. Jenže ono to není tak jednoduché. Přírodní totiž v Česku neznamená automaticky „non toxic“, nebo dokonce 100% zdravé. Spousta výrobců si na přírodní jenom hraje a schovává za to složky, které můžou nadělat na pleti stejnou paseku jako klasická komerční kosmetika.

Co je nejčastější kámen úrazu? Označení „natural“, „eko“, „organické“ nebo „vegan“ u nás vlastně nemá skoro žádná pravidla. Znamená to, že produkt může mít rostlinný extrakt, ale vedle něj i umělý parfém nebo konzervant. Hodně lidí si myslí, že když je na krému větvička a zelená barva, je bezpečný. Nemusí být. Třeba esenciální oleje dokážou pořádně podráždit citlivou kůži, obzvlášť v koncentrované podobě.

Přírodní látky navíc mohou vyvolat také alergie. Typická je třeba reakce na propolis, lanolín nebo některé rostlinné extrakty. Věděli jste, že podle údajů České dermatovenerologické společnosti za posledních 15 let vzrostla četnost kontaktních alergií na přírodní kosmetické složky až o 30 %? Zveřejněná čísla jsou v tabulce:

Na co si teda dát bacha, když vybíráte non toxic kosmetiku a chcete, aby byla i co nejpřírodnější?

• Nebrat označení „přírodní“ doslova – vždycky čtěte složení.
• Sledujte obsah parfémů, esenciálních olejů, alkoholu a konzervantů přírodního původu (například benzylalkohol může dráždit).
• Nevěřte jenom vzhledu obalu. Důležité je INCI (seznam ingrediencí) na zadní straně.
• Pokud máte citlivou pleť, vyhýbejte se produktům s velkým množstvím esenciálních olejů nebo silných bylinných extraktů.
• Dejte přednost produktům s jednoduchým a krátkým složením.
• Certifikáty (např. Ecocert, CPK, Natrue) jsou fajn, ale i ty mají různé standardy – ověřte si, co přesně značka garantuje.

Když jde o zdraví, přírodní neznamená vždy bezpečné. I z přírody se dá přinést do koupelny něco, co vám nebude vyhovovat. Rozhoduje konkrétní složení a znalost vlastní pokožky.

Jak rozluštit etikety a certifikace

Představte si: stojíte v obchodě, v ruce držíte krém a nevíte, kde začít. Složení připomíná malou chemickou laboratoř a kolem blikají všemožné certifikáty a zelené symboly. Jak se v tom vyznat bez hodin studia chemie?

Největší fígl výrobců je malovat produkt „eko“ nebo „přírodní“ jen díky obrázkům listů nebo zeleným barvám. Certifikace jsou důležité, ale nejsou všechno. Každá certifikace má jiná pravidla a pro spotřebitele může být matoucí, co vlastně garantuje.

Mezi nejznámější evropské certifikace patří třeba EcoCert, COSMOS, NaTrue nebo CPK. Každý z těchto symbolů znamená trochu něco jiného. Tady je jejich krátké srovnání:

Mimo to narazíte na termíny jako "vegan", "cruelty free", "bez parfemace" nebo "hypoalergenní". Tyhle claimy mají většinou jen marketingovou hodnotu a nemusí být hlídané žádnou třetí stranou. Na etiketě se soustřeďte hlavně na složení produktu (INCI seznam). První tři až pět položek tvoří základ – ty tam bývají v největším množství. Když v top pět najdete non toxic kosmetika nebo přírodní oleje, máte vyhráno.

• Kontrolujte složení – nevěřte jen logům.
• Pokud si nevíte rady, existují appky, které naskenují čárový kód a ukážou, co je vevnitř.
• Nenechte se zmást – certifikace zaručuje nějaký standard, ale není to všechno.

Když narazíte na produkt, který se chlubí certifikátem, podívejte se, jestli je uvedený na oficiálních stránkách dané organizace. Bohužel, i falšované certifikáty nejsou vzácností.

Praktické rady pro každodenní výběr

Když stojíte před regálem nebo klikáte na e-shopu s kosmetikou, snadno sklouznete k první hezky vypadající tubě. Ale jestli vám jde o non toxic kosmetiku, chce to pár triků, které vám ušetří čas, peníze a hlavně nervy při řešení podrážděné pokožky. Tady jsou tipy, kterými se řídí i dermatologové.

• Vždycky čtěte složení (INCI). Vyberte si několik hlavních „červených“ látek, kterým se chcete vyhnout (parabeny, silikony, SLS/SLES, minerální oleje, syntetické vůně) a naučte se je v textu hledat. Časem je rozpoznáte během pár vteřin.
• Není to o ceně. Mnohdy právě dražší přípravky obsahují víc parfemace nebo „udělátek“, které vašemu tělu nic nedají. I v drogerii najdete čistší věci než v některých specializovaných buticích.
• Nevěřte automaticky nálepkám jako „vegan“, „bio“, „eco“. Vždycky si to ověřte podle složení, často se jedná jen o marketingové slogany.
• Naučte se rozpoznávat základní certifikáty (např. Cosmebio, Ecocert, CPK, Natrue) a vědět, co znamenají. Ani certifikát není zárukou absolutní čistoty, ale může být dobrý odrazový můstek.
• Všímejte si, jak dlouhý je seznam složek. U přírodní a neparfemované kosmetiky bývá INCI kratší a jednotlivé látky jsou jasně pojmenované.
• Při výběru krémů, mýdel, šamponů nebo makeupu si zapisujte, co vám sedlo. Pokud vám po něčem vyrazí pupínek nebo se přes den mastíte, můžete se jednoduše vrátit a vypozorovat, která látka vám nesedí.
• Není ostuda zeptat se přímo výrobce nebo značky na konkrétní složky. Mnohé značky odpovědí během pár hodin.

Pokud rádi porovnáváte čísla nebo se orientujete podle dat, mrkněte na časté obsahy škodlivých látek v běžných kosmetických produktech:

*Zdroj: průzkum mezi 1500 produkty na českém trhu, duben 2024

Opravdu vám pomůže mít v mobilu jednu z aplikací na kontrolu složení – třeba INCI Beauty nebo Yuka. Stačí naskenovat čárový kód a hned víte, co za tím názvem ve složení vlastně je. Pokud už doma nějaký produkt máte a jste si nejistí, raději jej zkontrolujte nebo na pár dní vysaďte a pozorujte změnu.

Tip navíc: Nedělejte si iluze, že všechno musí být přírodní nebo 100% čisté. Vaše pokožka občas lépe snáší jednoduchou drogerii bez parfemace než drahý „bio koktejl“ s dvaceti výtažky. Každé tělo je jiné — zkoušejte změny postupně, ne všechno najednou.