Někdy to prostě přijde. Z ničeho nic se cítíš úplně na dně, všechno tě štve, na nic nemáš náladu a někde uvnitř si říkáš: 'Co když už to nepřejde?' Depka není jen výmluva, výstřelek moderní doby nebo módní výraz. Je to skutečný, někdy hodně drsný stav, který se nevyhýbá nikomu. Jo, i ti největší optimisti mají občas den, kdy se jim nechce zvednout z postele. Pokud tě to právě teď trápí, nejsi v tom sám. Namaž si chleba máslem, udělej si čaj nebo kafe a čti dál. Tohle je článek pro tebe – žádný nudný popis psychických poruch, ale pořádně natvrdo, co dělat, když máš depku.
Jak poznat, že nejde jen o blbou náladu
Spousta lidí to plete. Špatná nálada, únava, prostě horší den se stane každému. Depka ale není jen hnědý pondělí. Poznáš ji třeba podle toho, že tě přestávají bavit věci, které ti jindy dávají smysl; nechceš nic dělat, jen ležíš, mobil jen bezmyšlenkovitě projíždíš a máš pocit, že tvoje existence je k ničemu. Začneš si všechno vyčítat – od neuklizeného hrnku až po dávnou hádku. Cítíš tlak na hrudi nebo u srdce, žaludek se stáhne a někdy je ti doslova fyzicky zle. Hodně lidí přiznává, že má při depce problém spát nebo naopak spí víc než obvykle. Někoho bolí hlava, jiný je nervózní, nedokáže se soustředit, všechno i maličkosti jsou těžký jak závaží na kotníku.
Podle průzkumu z roku 2023 připustilo 37% Čechů ve věku 16–35 let, že během posledních dvou let zažili stavy blízké depresi. A to nejsou jen lidé, co si musí něco vymýšlet nebo být 'slabí'. Tělo prostě někdy reaguje na stres, velké životní změny, dlouhodobý tlak nebo třeba i na blbou kombinaci genů. Neboj se, nejsi labilní – tahle nálada si nevybírá a může přijít i bez zjevného důvodu.
Co dělat, když tě to semele
Nenajdeš univerzální návod, který by fungoval na každého. Ale je tu pár tipů a kroků, které pomohly už spoustě lidí. Jasně, možná je nebudeš chtít slyšet – třeba tě tohle všechno aktuálně otravuje. Ale zkus aspoň něco, třeba od každého bodu trochu.
- Pohyb, i když se ti fakt nechce. Pořád se opakuje – jdi na procházku, udělej deset dřepů doma, dojeď si nakoupit na kole. Mozek se rozjede, zlepšíš krevní oběh a vznikají endorfiny. 15 minut v pohybu denně stačí na to, aby se ti nálada pozvolna zvedla. A nemusíš to drtit v posilce – stačí jít s košem.
- Změň prostředí na chvíli. Vypadni z pokoje, jdi na balkón, do parku nebo třeba jen na schody před barákem. I nový vzduch může fungovat jako restart.
- Neměj strach vybrečet se. I chlapi přiznají, že si někdy potřebují poplakat. Slzy uleví jak psychicky, tak fyzicky. Není to projev slabosti – tělo se zbavuje stresových hormonů.
- Napiš, co tě trápí. Papír, mobil, klidně poznámky na počítači. Nebo to namluv na diktafon. Někdy vyleze něco podstatného, co sis ani nevšiml.
- Pusť si hudbu. Někomu pomáhá smutná, jinému veselé pecky. Hudba dokáže skutečně měnit náladu a dokonce ovlivňuje mozek. Dánský výzkum z roku 2022 potvrdil, že lidé poslouchající písničky oblíbeného interpreta mají až o čtvrtinu menší výskyt depresivních pocitů.
- Dej si dobré jídlo. Nemusí to být nutně sladké – zelenina, oblíbené jídlo z dětství nebo něco, co voňí. Serotonin v mozku úzce souvisí s trávením, proto ti jídlo může krátkodobě zvednout náladu. Ale bacha na přejídání.
- Pokud to jde, buď trochu off ze sociálních sítí. Instagram a Facebook často spíš přihorší, člověk porovnává svůj mizerný den s dokonalostí ostatních a propadá se víc. Po hodině bez mobilu si spousta lidí všimne změny nálady.
Jestli máš pocit, že je toho na tebe moc nebo to trvá už víc než pár dnů, sáhni i po dalších možnostech – říct o tom někomu blízkému, napsat anonymně na specializované linky nebo vyhledat odbornou pomoc. Není to slabost, ale znak toho, že nechceš přešlapovat na místě a čekat, až depka sama odezní.
Kdy už jde o něco vážnějšího
Depka trvající pár hodin nebo den se dá přežít docela dobře. Pokud se ale cítíš mizerně týden v kuse, ztrácíš chuť k životu, nedokážeš se radovat z dřívějších koníčků, uzavíráš se do sebe a k tomu máš třeba fyzické příznaky jako bolení hlavy, žaludku nebo drastické výkyvy hmotnosti, je lepší zpozornět.
Statistika říká, že chronická deprese postihuje 7 % Čechů. Nejvíce lidí se stydí o svých pocitech mluvit, bojí se posměchu nebo zlehčování okolí. Přitom psychická nemoc je stejná jako ta fyzická. S nemocnými zuby taky pokaždé neběžíš s každou malinkou bolestí k zubaři, ale když už to trvá dlouho nebo tě bolí celá čelist, máš jasno. V mozku jde ve finále o biochemii – tedy o hormony, které nešlapou správně a ovlivňují náladu. V některých situacích je pak potřeba antidepresiv, ale to není drogování, jak se někdy říká. Dělá to, že ti jednoduše pomůžou nastavit v hlavě rovnováhu, a to dokud se tělo zase nesrovná.
Závažnější stavy patří do rukou profíka. Psychologové nebo psychiatři nejsou strašáci – po celém Česku jich je přes 2500 a nemusíš čekat týdny, aby tě někdo vyslechl. Hodně lidí si myslí, že musí jít pro prášky, ale často stačí rozhovor nebo terapeutická podpora. U mladých se někdy využívá online terapie, která bývá pro introverty o hodně snazší než osobní setkání. Nedělej chybu a neřeš vážnější depku alkoholem nebo prášky na spaní bez dohledu. To je cesta na tenký led.
Jak si sám pomoct dlouhodobě
Chceš mít víc síly, když to na tebe příště vleze? Jde to i bez magických cvičení nebo zaručených pilulek. Mezi nejlepší prevenci patří tři klasické, ale často přehlížené věci: dostatek spánku, pravidelný pohyb a menší přetížení sociálními sítěmi. Vědci z Masarykovy univerzity potvrdili v roce 2024, že lidé spící aspoň 7 hodin denně a pravidelně pohybující se zažívají až o polovinu méně úzkostí a 'depkařských' pocitů. Pomáhá taky plánovat si reálné cíle a úkoly na každý den – nejlépe psaně, ať je vidíš před očima. Když si můžeš jeden bod odškrtnout, mozek to odmění pořádnou dávkou dopaminu.
Funguje taky něco, čemu říkáme 'malé radosti'. Vytvoř si rituál: ráno si udělej chvíli na dobrou kávu, odpoledne chvilku na knížku nebo seriál, prostě něco, co tě trochu zvedne. A není ostuda říkat si o pomoc. Kamarádi nebo rodina nemusí chápat všechno, často ale úplně stačí, že tě jen vyslechnou, nebo spolu dobijete baterky na dobrým jídle. Nezapomínej na prostředí, kde žiješ. Zkus občas vytřít, vynést odpadky, přeskládat knihovnu, pověsit nový plakát na stěnu. Pracuj s tím, co ovlivnit můžeš, ne s tím, co je totálně mimo tvoji kontrolu.
Jako bonus doporučuju jednu netradiční věc – napiš si občas večer tři věci, za které jsi vděčný. Nejde o to, kdo má nejlepší život, ale o zvyk přepínat mozek z negativních smyček. Po čase tě to naučí chytit forku za kliku a nepročítat se v sobě mraky, které nikam nevedou. A zase: když cítíš, že sám už na to nestačíš, není zbabělost hledat pomoc. Spíš naopak.
Kam se obrátit, když už to fakt nezvládáš
Když už máš dojem, že je toho na jednoho člověka moc a nic z domácích triků nefunguje, sáhni po telefonu nebo internetu. Existují linky důvěry, které fungují nonstop a anonymně – nikdo tě nebude soudit, nikdo tě nikdy nebude obviňovat. Čísla najdeš rychle vyhledáním 'linka psychologické pomoci'. Pro mladé existují i chatovací služby, kde můžeš napsat bez toho, abys musel mluvit nahlas.
V ordinacích psychologů už dnes není nával, tak jak to bylo třeba před čtyřmi lety. Často stačí pár sezení, někdy si s odborníkem píšeš jen online. Pamatuj, že i slavní sportovci, umělci a podnikatelé mluví veřejně o svých temných obdobích. To, že máš depku, tě nedělá méněcenným nebo 'divným'. Psycholožka Barbora Šťastná už před pár lety říkala, že 'nejdůležitější je nesrovnávat se s Instagramovým světem, kde jsou depky tabu'. Skutečný život je prostě někdy na houby, ale pomoc vždycky existuje.
Na závěr jeden odzkoušený tip pro dny, kdy je všechno šedé: nevytvářej si v hlavě strašáky na týdny dopředu. Stačí si dát menší cíl na pár hodin, třeba uklidit stůl, projít se na vzduchu, nebo prostě jen přečkat den. A i když ti to zní naivně – zkus si připomínat, že depka většinou dřív nebo později povolí, hlavně když jí nedáš šanci rozjet se naplno. Pokud budeš potřebovat, neostýchej se vyhledat konkrétní pomoc, ať už v okolí, na internetu nebo přes odborníky.
Takže: Jakmile přijde depka, neboj se to říct nahlas, vyplavit ze sebe, trochu se soustředit na dech nebo obyčejné věci kolem sebe. Není to ostuda, je to běžná součást života. A když už člověk fakt neví, co s tím, rozhodně nejste sami. Svět je teď možná trochu zamlžený, ale není navždycky.